Žánr životopisu se od počátku rozvíjí na pomezí beletrie a historiografie, někdy se přibližuje strhujícímu románu, jindy odborné studii. Knihy Pavla Kosatíka, zřejmě nejznámějšího českého životopisce současnosti, se udržují na rozhraní. Autor není vzděláním historik, ale právník s novinářskou zkušeností, a když s biografiemi někdy před dvaceti lety začínal, snažil se psát čtivě a nevyhýbal se jisté senzačnosti, aby se uživil jako spisovatel na volné noze. Při práci nicméně čerpal z dosud neprozkoumaných archívních pramenů i ze svědectví pamětníků a při sledování konkrétních lidských osudů pronikal mnoha vrstvami historie až k nenápadným zárodkům dějů, které se teprve později ukázaly nanejvýš významné. Jeho poutavé životopisy Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jana Masaryka či Ferdinanda Peroutky představují úctyhodný badatelský výkon. Totéž by se