Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.

2. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé dějiny jsou se státní podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu, kterému nastupující generace nerozumí a pamětníci nevěří.

3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci.

4. Během vyřizování mé žádosti o uznání účastníka III. odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co toto právě mají na starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování trvá tak neúnosně dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav nadále trvá.

5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora popsaném zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou propagandou, která se stálým opakováním stává jakoby pravdou.

Upozorňuji, že finanční náhradu 100 tisíc Kč, která náleží k ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení trvale usídlené romské rodině nedaleko od mého bydliště. Rodina léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím subvence a dotace na poli sociálním, skoro jedno.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Stanislav Penc

publikováno: 16. 5. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Epidemie 2020: Někdo za to může

O původu epidemie se ve zprávách objevují velice zajímavé a důležité články – věrohodné i nevěrohodné. Otázka vzniku …

Měli jsme se nadmíru dobře a vůbec jsme si toho nevážili

Co dobrého nám krize přinese a co nového se díky ní naučíme? Zeptali jsme se …

Náhlá smrt zdravotní sestry. Příčina a viníci známi.

Je první mediálně prezentovanou obětí koronaviru z řad zdravotníků. Sestra z Thomayerovy nemocnice v Praze, věk …

Kolik pravdy obsahuje dezinformace?

Není to obyčejná lež, je mnohem horší, protože obsahuje kousky pravdy. Pokud na ni narazíte, …

Milion chvilek pro Andreje Babiše

Andrej Babiš pronesl v pondělí večer k národu projev opravdu profesionální. Neřekl nic, všechny pochválil a nikoho se …

Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …