Strýc František stál na apelplacu v Těšíně. Ich schwöre bei Gott diesen heiligen Eid, ozývalo se z ampliónů pod šedivým nebem a stejně ponurý dav ve svátečních uniformách Wehrmachtu přísahal: Ich schwöre... Přísahám... Strýc cítil, jak mu za límec stéká jedna kapka za druhou. Lechtalo ho to, ale neodvážil se pohnout. Zatékalo mu i do rukávu vztyčené pravice. Ich schwöre, opakoval i kluk vedle něj. „A jo vas srum,“ řekl tiše, ale zřetelně strýc po naszymu. Soused sebou cukl, dále však hleděl před sebe. …als tapferer Soldat bereit sein will, hřmělo náměstím. „a při nejbližší příležitosti…“ pokračoval strýc česky. …jederzeit für diesen Eid mein Leben einzusetzen. „vám zdrhnu!“ Kééért… um! Zařvaly amplióny. Cvak cvak! odpověděly stovky podpatků. Strýc si olízl