(…) Na jedné straně šroubovaná spisovnost ,,po stránce řeči´´, na druhé straně vulgarism, ne lidový, nýbrž periferní. Naše politické řečnictví se pohybuje mezi dvěma krajnostmi: Mezi úplně mechanickým a špatným čtením řeči namnoze vypracované někým jiným než řečníkem (,,tato naše organisace jest toliko skromnou fialinkou – či vlastně filiálkou´´ - opravuje se čtoucí poslanec), nebo opět mezi náhodnou improvizací, kterou si snad může dovolit černošský pohlavár, jenž má povzbuditi bojovnost svého kmene, ale ne někdo, kdo má vědět, že řeč jest konec konců také útvarem slovesným. (Nejhorší jsou ovšem improvizace fingované, při nichž řečník chce pronésti několik ,,srdečných nehledaných slov´´, které však hledá zoufale po všech kapsách). Nejenom starým národům, ale i národům s klasickou tradicí byla rétorika vědou. Tato