Byl to jeden z mých nejstrašnějších zážitků z války a možná vůbec nejhroznější zkušenost. Stáli jsme na dvoře hned u prahu domovních dveří. Držím se tatínka a cítím dobře, jak i on svírá pevně mou ruku. Z jeho sevřené ruky cítím, jak rychle mu tluče srdce! A slyším velký křik! Mám strach! Co se to děje? Kdo to tak křičí? Tatínek mě totiž strká co nejdále za sebe a tím mi brání ve výhledu. Snaží se mě tak chránit! Cítím, jak se přitom třese!

Ale nakonec je stejně spatřím! A nebylo to divadlo ani film! Ani zlý sen to nebyl! Byla to jen zlá realita! Pravá tvář války!

Vedle kamenných schodů do domu stojí dva sovětští vojáci, pro nás jinak Rusové, a zurivě se spolu hádají. Rozčileně oba mávají

publikováno: 6. 7. 2014