„Kdo vysloví to, kdo uvěří těm horám mrtvol za úsvitu...“ Velimir Chlebnikov, 1921 Čím se tyto hory mrtvol liší od mrtvol zakopaných poblíž každého sovětského oblastního vězení? Pouze tím, že byly odhaleny a názorně předvedeny světu v roce 1943, aby se na několik desítek let staly objektem nejen hluchého mlčení, ale i hluché lži. Ženy, matka, sestra – čekají (ale nedočkají se) na své živé a uchovávají v paměti své mrtvé. V těch několika ženách jako by se soustředila celá polská paměť zločinu. Očima jedné z nich, vdovy po generálovi zastřeleném v Katyni, vidíme „hory mrtvol“ dvakrát. Nejdřív v německém filmovém týdeníku, jenž jí promítnou Němci, kteří po ní chtějí, aby promluvila do rádia, ale ona na nic takového nepřistoupí.