Když v květnu v roce 1915 vyplul transatlantický parník Lusitania z New Yorku, imperialistické Německo již válčilo v Evropě. Sedmého května ho 18 km od irského pobřeží torpédovala německá ponorka v Německem prohlašované zóně “válečného území“. O den později upozornil německý vicekancléř Berhard Dernberg na to, že loď plula skrz „válečné území“, což prý zprostilo Německo veškeré zodpovědnosti. Němci tvrdili, že loď transportovala zbraně nepřátelům, což jim dalo právo ji potopit.

Na lodi bylo ale 128 Američanů a veřejná reakce pak byla tak silná, že Německo prohlásilo, že bude útočit pouze na anglické lodě. V roce 1917 od tohoto prohlášení ale odstoupilo s tím, že se mohou stát terčem lodě všech národů. Uvedené události a rostoucí nesouhlas veřejnosti vedly k tomu, že Spojené státy vyhlásily Německu válku.

Minulý týden sestřelili ruští „separatisté“ civilní letoun malajských aerolinií, který letěl 10000 m nad zemí. Stalo se tak nad „válečným územím“ Ukrajiny. Byl sestřelen Ruskem dodanou zbraní, která se nedala odpálit bez ruského výcviku. Všech 298 pasažérů zemřelo.

Zaměňte „Lusitanii“ za „malajsijský letoun“,“ imperialistické Německo“ za “ imperialistické Rusko“, „1915“ za „2014,“ „potopení“ za „sestřelení“. Zanechte potupné výmluvy obou iniciátorů a pozadí „válečného území“. Evidujte okamžitý nárůst výskytu konspiračních teorií – jako tehdy (jednalo se o britskou akci, za účelem zatažení Ameriky do války), tak dnes (jde o ukrajinskou akci – s americkým souhlasem –, za účelem zatažení Evropy do války). „Udělali to, aby mohli začít válku s Ruskem bez formální deklarace,“ tvrdí jeden ruský miliardář, který si nepřál být jmenován.

V čem jsou rozdíly? Možná ten hlavní je, že většina pasažérů v letadle byli zdravotníci z celého světa, kteří letěli na mezinárodní konferenci do Austrálie na pomoc lidem nakaženým AIDS, takže se nejednalo o pašování zbraní.

„Čas se vrátil do 80. let“, konstatuje Alexander Lebeděv, bývalý ruský agent, „s rozdílem, že tehdy se strany omezovaly. Teď máme válku.“ Na základě „aktivizace NATO“ musí Rusko posílit vlastní vojenskou moc“, prohlásil dne 22. července Vladimir Putin.

Ruskem vedená válka zatím přináší Rusku prohru přes čáru – tu jedinou čáru, kterou Rusové znají a které rozumí – čáru moci. Mezi tím se rozvíjí spirála rozšiřování bojů a destabilizace na Ukrajinském území a omezování hospodářských styků mezi Západem a Ruskem. Putinovi spojenci se do sebe postupně uzavírají s fanatickým přesvědčením, že jejich vůdce je zachráncem národa a obnovitelem pravoslavné ruské moci, pardon, tradice. Jenže je tu i další skupina, která se s Putinem dělí o moc – ruští miliardáři a oligarchové. Kvůli Putinovi jim denně odtékají milióny z „jejich“ ukradených peněz. Prožívají obrovský boj mezi sebou a všudypřítomným Putinem s jeho KGB, o rozhodnutí Putina co nejrychleji utlumit anebo odstranit. Třeba podobným způsobem, jako kdysi Dubčeka. Tohle Rusové dovedou.

Článek vyšel v Hospodářských novinách dne 1. 8. 2014. Redakčně upraveno.