Paraziti s právem v hubě

Co se teď stane v Británii, a nejen tam, snad největším politickým tématem? Zloba a znechucení. V jaké podobě, to se pokusme prozkoumat, spolu s tím, k jakým to může vést následkům.

Vrahem amerického novináře, uneseného islamisty, byl možná britský občan, téměř jistě ale člověk, který prožil většinu svého života ve Velké Británii. Pátrání po jeho identitě přivedlo britské orgány až ke třem podezřelým, jimiž jsou mladíci, o nichž tajné služby vědí, že odešli do Sýrie, aby se připojili k dnes již zlopověstné organizaci ISIL. Abú Abdulláh al-Britání z Portsmouthu, Abú Husejn al-Britání, počítačový hacker z Birminghamu, a především hlavní podezřelý, Abú-Madžíd Abdel Bary, raper z Londýna a syn Adela Abdela Baryho.

Bary starší byl v Británii zatčen v roce 1999 spolu se svým komplicem, Ibrahimem Husejnem Abdelem Hadi Eidarusem, kvůli účasti na bombových útocích na americkou ambasádu v Keni, ke kterým došlo o rok dříve. Oba se od svého zatčení soudně bránili vydání do USA, k němuž došlo až roku 2012. Bary mladší, nyní podezřelý ze stětí novináře Jamese Foleyho, ke zlobě ze zatčení svého otce nejednou zarapoval. Rap, zvláště ten politický, totiž není už jenom afroamerický, stal se rozšířeným kulturním projevem menšin, které se v Evropě cítí být odcizeny ostatní společnosti, hlavně pak mladých muslimů v Británii, Francii i Německu.

K čemu zatím nikdo nezarapoval (i když se patří říci, snad) jsou následující skutečnosti. Bary starší byl aktivním členem al-Káidy v Londýně. Osobně byl v telefonickém kontaktu s Ajmánem Zavahrím, nejvyšším vůdcem oné skupiny, a přímo jím byl včleněn do organizace operující i v Británii a nazývající se Egyptský islámský džihád. Spolu se svým komplicem hlavně vydávali v Británii tisková prohlášení, kterými se teroristé přihlašují ke svým činům, a některé zvláště vypečené tiskoviny, jako je list al-Mudžahedín, protože oba jmenovaní byli agenty tiskového oddělení organizace.

Kde se vlastně berou takoví lidé ve staré dobré Anglii? V případě pana Baryho je odpověď prostá. Dostal politický azyl. Zažádal o něj v roce 1991, když se měl z USA, kde předtím pobýval, vrátit do Egypta, a dostal ho v roce 1993, přičemž i veškerou dobu mezi tím trávil činorodě na půdě Anglie, kde si své kamarády rychle našel. Když ho konečně sebrali, synek byl tak otřesen, vykořeněn a odcizen ostatní společnosti, až se mu chtělo, jeho vlastími slovy, postřílet pár policajtů. Teď si to nejspíš vynahradil na novináři, i když podle všeho ten nebyl také jediný, koho už Abú-Madžíd Abdel Bary zavraždil.

Zloba Britů nad tímto případem není jen zloba nad hanebností a nepředstavitelnou zhovadilostí někoho, kdo se sám ztotožňuje s právem. Taková porucha osobnosti je možná vůbec nejlepším popisem toho, co je islamismus. Kromě toho je ale zjevně v dnešní společnosti rozšířenější a i ve slabších podobách zasahuje také lidi, kteří islamisty nejsou, dokonce nepříjemně zjevně i u nás. V Americe se pro ni vžil výraz entitlement, sebe-oprávnění, automatický nárok na něco. Jak je islamista na jednu stranu spektakulárně a zhýrale krutý, tak je na stranu druhou duševně a kulturně banální, dobový a fádní.

Zloba Britů není ani pouze zlobou nad tím, že jejich spoluobčan zavraždil Američana a možná ještě nejméně jednoho Brita, s jehož useknutou hlavou se také nechal fotografovat a ještě k tomu zavtipkoval. Nejde o to, že by se Britové zlobili víc, když islamista vraždí jejich spoluobčany a spojence, než když se muslimové vraždí mezi sebou nebo když jsou zabiti například britskými vojáky, jak by si to přáli vykládat sami islamisté.

Zloba Britů má totiž ještě jeden důvod, a tím je, že kontextem celého případu je zjevně jejich azylová politika, která umožnila legálně v Británii pobývat lidem, kteří zcela zjevně azylového řízení jenom zneužívali ke svým cílům, tedy právě k tomu, aby poškodili také Británii. Je to zloba z vytržení nad tím, že někdo uprchne z nějaké africké země do země jiné, do Británie, a ještě dřív, než se stane jejím občanem, už má na mysli zradu. A u toho je vykořeněný, chudák, odcizený ostatní společnosti. Aby nebyl. Není málo těch, a nejen v Británii, ale určitě nejméně ještě ve Francii, kteří si řeknou, že není způsobu, jak existenci takových lidí a jejich zázemí dál obhájit. Nic takového prostě nikdo nemá v Evropě zapotřebí.

Potíž s islamismem totiž asi je, že je to hnutí zpupných sebestředných hlupáků a jinak už nic moc, jenom ty ohavnosti. Pokud si kladou nějaké cíle, blábolí o muslimech, kterým se děje to a ono a za které se oni prý stavějí, pak ať ráčejí zvážit, jsou-li s to, čeho dosahují a čeho takto dosáhnou. A to k téhle vraždě, stejně jako k dalším podivuhodným činům, došlo až po posledních evropských volbách. Nechtějme vidět, jak budou vypadat nejbližší britské a francouzské volby parlamentní po tom všem běsnění. Vzhledem k nástupu různých krajně pravicových hnutí v západních zemích, jejichž voličstvo je ostatně také zhusta tak či onak hnáno představou, zvanou v Americe entitlement, se pomalu začíná hlavním politickým stranám, obávajícím se narůstající obliby stran extremistických, nabízet pověstná bismarckovská alternativa.

Když se Bismarck obával, že moc v Německu uchvátí socialisté, zakázal socialistickou stranu. Když se současně začal bát, že se socialistická strana reorganizuje ilegálně a chopí se moci pod maskou strany jiné, protože bude mít dál podporu chudého dělnictva a její program bude trvale oblíben, odpověděl na tuto hrozbu své moci prostě. Zavedl sám direktivně téměř všechno, co socialisté chtěli, ale jen tak, aby to neohrozilo dosavadní státní zřízení. A bylo po socialistech. Už je nikdo neměl důvod volit.

Když islamisté svými činy připravují muslimům takové perspektivy, jejich vztah k islámu je pochopitelný prostě a je možná právě takový, jaký by si sami přáli, aby byl jejich vztah k Evropě – živí se z toho, co zahubí, jsou to paraziti. Jenom málokdo ví jistě, jak poznat přenašeče od zdravého jedince, a tak se myšlenka nějaké karantény všude nabízí stále hlasitěji jako nejsnažší řešení.

publikováno: 24. 8. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …

Stát jako věřitel poslední instance

Významný ekonomický expert uvádí v rozhovoru pro HN: Stát musí hrát roli věřitele poslední instance, a ne …

Dáme si práci se zvláštnostmi světa, nebo bude po nás?

Světu dominují děje extrémní, neznámé a velmi nepravděpodobné a přes rozkvět lidského poznání bude budoucnost …

Hamáček to zařídí! Muži v červeném si nenechají házet klacky…

Muž v červeném svetru – Hamáček – se zjevil, podobně jako kdysi Gross v maskáčích, a už …

Itálie a celá západní Evropa je hloupá? My a Čína jsme chytří?

Zatímco si natahujeme roušky a podrobujeme se vládním nařízením, která jsou nám nemilá (ale chceme …

Historička Eva Broklová a československá demokracie

Na prahu jednoho z nejdramatičtějších týdnů naší novodobé historie, 10. března 2020, zemřela v Praze přední historička …