V roce 1975 položil Ivan Martin Jirous tehdy zcela aktuální, ale i velmi samozřejmou otázku: jak se chovat v době – a k době –, „která obrací svou zášť a podezíravost proti lidem, kteří nechtějí nic víc než tvořit takové umění, jaké vytvářet musí“.(1) Touto jednoduchou otázkou odkryl poněkud složitý problém: době se nelze vyhnout, ale co když – jak tomu bylo zejména v případě undergroundu – s ní nechci mít vůbec nic společného? Jistě, s dobou je možné nesouhlasit, ale to není žádný postoj, to je nicneříkající fráze. Ke skutečně autentickému postoji a chování je snad, alespoň se to tak na první pohled jeví, možné dospět v takové době tehdy, když se člověk, pár lidí, snaží vytvořit a žít nějakou alternativní morálku čili étos. Jenže slovo „alternativn�

publikováno: 19. 9. 2014