Z vancouverského letiště mě vyzvedli mí zaměstnavatelé – vzdálená rodina, které jsem měl pohlídat majetek po dobu jejich nepřítomnosti.

„Tady máme obývák, támhle je kuchyň s ledničkou, spížka, všecko je plný, klidně si ber, co se ti hodí. Nakoupili jsme to pro tebe. Jen pro čerstvý chleba si budeš muset chodit do krámu. Ale ten je hned za rohem.“

Když jsem se začal rozhlížet po jejich přepychové ložnici, vyhrkli: „Jo, a támhle jsou schody do suterénu, do tvýho pokojíčku.“

Kufry mi do toho sklepa snést pomohli, ne že ne.

„Naše číslo mobilu najdeš v paměti telefonu. A kdyby něco, tak pohotovost nebo policii si přivoláš tímhle žlutým čudlí

publikováno: 24. 9. 2014