Jezuita Bridel napsal o bohu a člověku – „vedle míst opravdového vzletu duše je tu i dost banálnosti a plochosti“ – jako jinde v životě, řeklo by se…
Co Bůh? Člověk?…..
Já semotám motání jako vichr se točící, pracné pavoukův tkání, tělo se rozpouštějící: já mám se klást na máry, živ jsem s neveselou duší, pára, blesk i požáry, opustí i tovaryši. |
Já vání a mráz ranní, jenž se hned sluncem rozpálí, já jsem červův snídání, v rubáš mě brzy obal Tento článek je exkluzivní obsah
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM |