Jen co se vlak rozjel, někdo otevřel dveře mého kupé a šouravě vstoupil. Spolu s ním se dovnitř vedral závan podzimního chladu. „Zavřete ty..!“ chtělo se mi vykřiknout, ale pohled na toho člověka mne zarazil. Hříva bílých vlasů, malinko skloněná postava v teplém, dlouhém kabátě, v ruce kožený kufřík. Rozpačitě se rozhlížel, skoro jako vetřelec. Ukázal jsem na místo naproti a stejným pohybem jsem odložil noviny, vstal a vzal mu z ruky kufřík. Usadil se pod svým zavazadlem, opřel, a pečlivě si velkým, staromódním kapesníkem leštil zpocené brýle. Snad čekal, až se namožené srdce uklidní.

Nad okrajem novin jsem zachytil jeho pohled. Uhnul očima a zahleděl se do houstnoucí tmy za oknem. M

publikováno: 23. 11. 2014