Tomáš Klvaňa píše ve svém článku „Na obranu Pussy Riot“ (Lidové noviny 29. 11. 2014): „Radikální protest, ať politický, nebo estetický, dráždí většinový vkus a ukrývá očistný impuls. Říká: Jde to i jinak. Šok, který vyvolává, je drastickým vykřičníkem za větou s důležitým obsahem.“ Snažím se vzít Tomáše Klvaňu vážně. Pracuji s předpokladem, že jeho slova něco znamenají a není to pouhé plácání do vody. Marně jsem ale v jeho článku našel byť jen náznak toho, co je oním „důležitým obsahem“, co vlastně „jde i jinak“, a v čem spočívá onen ukrytý „očistný impuls“. Rozvedu svou otázku: Co nám chtěla Naděžda Tolokonnikovová sdělit souložením na veřejnosti? Co se jí podařilo očistit? Domnívám se, že hlavním dorozumívacím prostředkem mezi lidmi je