Jen se klidně divte: Vánoce jsme u nás doma nikdy neslavili. Tak to bylo. A vůbec mi to nevadilo. Prostě jsem si užíval těch pár dní volna. I když se přiznám, že jsem sousedům nakukoval do oken a tomu velkému cvrkotu se divil.

Jednou před Štědrým večerem jsem nahlédl do okna paní Jelínkové. Bydlela v přízemí. Říkával jsem jí babi, snad proto, že jsem vlastní babičku nikdy nepoznal, a také proto, že celý den pajdala kolem bloku o hůlce a jedinou zdravou nožkou, tenkou jako sirka, nám mohutným kopem vracela zakutálený míč. Posedávala na klepáči na koberce, sledovala naši hru a zasvěceně kibicovala. A někdy, když jsme dohráli a sedli si k ní, vytáhla z tašky lžíci a sklenici medu, a my ji směli

publikováno: 22. 12. 2014