Mezinárodní veřejnost si vždy 27. ledna připomíná památku obětí holocaustu. Jistěže lze při té příležitosti držet rozumný politický projev, vztažený k současnosti – nicméně to, co předvedli pořadatelé konference „Let My People Live!“ s českým prezidentem v čele, rozumné nebylo. Den památky obětí holocaustu patří obětem holocaustu; nejedná se o den boje proti terorismu, islamismu, extremismu či rasismu, ani o den vítězství nad nacismem. Z toho by měl vyplývat charakter veřejných akcí a vystoupení. Je to otázka taktu: myslet na oběti znamená v první řadě uctít je, být v duchu s nimi, sklonit se před jejich osudem; a znamená to také vyjádřit sounáležitost s těmi, kdo vyhlazování přežili a přišli o celé rozvětvené rodiny. Parafráze není jiné slovo pro blábol