Lze po Osvětimi vůbec mluvit o čemkoli jiném? Otázka byla nastolena v zápětí po odhalení rozměru hrůzy a dodnes nikdo nepřinesl odpověď, která by obsahovala přesvědčivé „ano, lze“. Rozprava o čemkoli jiném, od probírání nejbanálnějšího tématu každodennosti po přemítání o nejvyšších a nejušlechtilejších výtvorech, jež je lidský druh schopen vyplodit, se zdá být jakoby nutně postižena amnézií. Je zapomínáním na to, jaký spád jsou věci schopny nabrat: jakýmsi hraním si na to, že to, k čemu došlo bylo jen zcela výjimečným vybočením a přesvědčováním sebe sama, že život jde dál. Představa, že by nešlo o pouhé vybočení, je totiž děsivé. Za tímto zapomínáním je patrně i strach z něčeho, čemu nerozumíme. Dokonce i historik, říká Saul Friedländer, je v konfro

publikováno: 8. 2. 2015