Když se hovoří o výročí vzniku organizací, klubů a spolků, velmi často se jako klišé používá přirovnání k lidskému věku a vytvářejí se nadšené paralely – již osmnáct, pětadvacet, třicet let existujeme, a to je ten nejkrásnější a nejslibnější věk, protože!… U devadesátky ovšem takové klišé narazí. Co ještě v bytí může následovat? Jak říká Bezruč: „Co přijde, může zarmoutiti, však potěšiti nikdy víc.“ A tak tedy pokusem o žert klišé opustím. Organizace zkrátka žijí déle. A stanou-li se po dovršení nějakého úctyhodného čísla fosiliemi, je to jen vina jejich vedení a členů. Pokud ovšem naopak vyvíjejí aktivitu, kterou si kdysi předsevzali, jako různé prastaré fotbalové, golfové nebo bruslařské kluby, pak na nich věk naprosto nemusí být

publikováno: 12. 2. 2015