Po zveřejnění článku „Na pokraji války“, v němž jsem zmiňoval nebezpečí eskalace konfliktu s Ruskem, jsem dostal řadu negativních reakcí. Někteří glosátoři reagovali způsobem, který by byl namístě, kdybych si já osobně tu válku přál. Zřejmě se domnívali, že když o ní mluvím, tak ji přivolávám. Jeden z dobrých přátel mě nabádal, abych si o svém názoru, že bychom měli jít bránit Estonsko, pokud by bylo napadeno, pohovořil se svými syny. Poslechl jsem ho, byť jen částečně. (Můj starší syn byl od vojenské služby osvobozen.) Mladší syn okamžitě odpověděl, že by určitě šel – byl v Estonsku na misii a má tam prý přátele. Nebudu tajit, že rychlost a jednoznačnost jeho odpovědi mi tak úplně nesedla; nebyl jsem si jist,