Ctností, která v naší době dost utrpěla, je pravdivost – přičemž toto slovo chápeme tak, že zahrnuje lásku k pravdě a vůli, aby pravda byla poznávána a uznávána. Tato ctnost především znamená, že mluvčí říká to, co je – tak, jak to vidí a chápe. Že tedy to, co nosí ve svém nitru, také vyslovuje. Za některých okolností to může být obtížné, může to způsobovat nevůli, škodu a být nebezpečné, ale svědomí nám připomíná, že pravda zavazuje, že je čímsi nepodmíněným, výsostným. Neplatí o ní: můžeš mluvit pravdu, když se ti to hodí nebo když je to nějak účelné, nýbrž: když mluvíš, máš říkat celou pravdu, neokleštěnou a nepozměněnou. Máš zkrátka a dobře mluvit pravdu – jedině že by situace