Kdybychom byli na půdě oné původní, skutečné republiky, někdo by se zeptal, podobně jako se v roce 63 př.n.l. ptal konzul: Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra? Jak dlouho ještě budeš zneužívat, Catilino, naší trpělivosti? A odpovědí na tuto otázku by byl čin, jako jí byl Catilinův odchod z Říma. Jaká otázka si tedy žádá takovou odpověď?

V řečnické praxi starého Říma se dala otázka položit s dvojí platností – jako otázka a jako takzvaná otázka řečnická. Rozdíl mezi nimi se ukazuje, převede-li se otázka do nepřímé řeči: z řečnické otázky se stává akuzativ s infinitivem, podobně jako z obyčejné věty oznamovací, zatímco otázka se mění na otázku nepřímou.

V čem tedy spočíval rozdíl mezi otázkami? Lze-li smysl ř

publikováno: 6. 4. 2015