Máloco je krásnější než výbuch spontánního smíchu, máloco je odpornější než chechot soldatesky bavící se tupením nešťastníka, který upadl do jejích spárů. Rovněž pohled na rozesmáté publikum jednomu nepřidá. Zejména když je dostatečně četné na to, aby u něj smích vzbuzovalo prakticky cokoli. Poloh smíchu je mnoho: pobavený, zlomyslný, spiklenecký, hurónský, osvobozující… Nezbloudit v tomto bludišti není snadné. O to je podivnější, jaká shoda na toto téma panuje v prostoru zhruba odpovídajícímu římské Bohémii, čili v zemích Koruny české, jinak řečeno v nejprůmyslovější části říše rakousko-uherské, tudíž v Protektorátu Böhmen und Mähren, tedy v bývalé sovětské republice československé, aneb na území české stádnosti. Humor je zde považován za národní poklad. Nelze popřít, že veselých kop tu žije hromada. Obzvlášť vydařené