Je třeba počítat s tím, že většina lidí zmoudří jenom tím, co zakusí na vlastním těle. To vysvětluje za prvé úžasnou neschopnost většiny lidí k jakémukoli preventivnímu jednání — věří, že právě oni se pokaždé ještě vyhnou nebezpečí, až je nakonec už příliš pozdě. Za druhé otupělost vůči cizímu utrpení; úměrně s rostoucím strachem z hrozivě blízkého nebezpečí se probouzí soucit. Na ospravedlnění tohoto postoje se dá říci leccos: člověk nechce zasahovat do soukolí osudu; vnitřní podnět a sílu k jednání získáme teprve tehdy, když se situace stane vážnou; člověk není odpovědný za každé bezpráví a utrpení ve světě a nechce se vydávat za soudce světa; psychologicky: nedostatek fantazie, citlivosti a vnitřního postřehu se vyrovnává solidní rozvahou, nepod

publikováno: 5. 8. 2015