Výrostci lezoucí přes ploty, rozpárané plachty kamionů, stany, nekonečné šňůry aut, zpocení policisté... Záběry z Calais opět obnažují známou bezmoc obrazu. Vizuální informace bez znalosti kontextu a komentáře není k ničemu a působí výhradně na emoce. Může stejně dobře probouzet sympatie jako ošklivost, záleží na tom, odkud na ni divák pohlíží. Otevírá se cesta zavádějícím interpretacím i imaginaci podmíněné vlastními zkušenostmi. Ze snímků nelze vyčíst příběhy, jejichž jsou vyústěním. K tomu je třeba času a slov, které se současnost odnaučila pěstovat. V době digestů, svodek, hekticky chrlených zpráv, desinfomace a účelových spekulací už jen málokdo dokáže naslouchat, natož přemýšlet. Jisté je pouze to, že přístav obléhají stovky migrantů toužících prodrat se všemi prostředky do Spojeného království. S černou Afrikou mne