Na minulé výstavě Pavla Vošického v Galerii 1 jsem hovořil o neoddělitelné svázanosti jeho tvorby s politikou. Dnes bych se maličko poopravil. Umělec nereaguje ani tolik na politiku jako na dějiny, přesněji na politické dějiny éry totalitních režimů. Začal s tím už v šedesátých letech minulého století, jeho nejvýznamnější práce však pocházejí z let osmdesátých, když už marxleninská utopie spěla k trapnému zhroucení. Za pozornost stojí, že tak rychlý konec tehdy nepředpokládal žádný z vlivných politologů či kremlologů – „kremrolí“, jak říká mistr Vošický. Sám žil od konce šedesátých let ve Spojených státech a neudržitelnost ideologických absurdit sovětské ražby vykreslil jasnozřivěji než tamní skvěle placení analytici.

publikováno: 20. 8. 2015