Nejvíce nám může oslepovat právě to, o čem ani nevíme, že nám kdysi padlo do oka. Nesáli jsme už dávno s mlékem nesoudné národovectví, ufňukané plebejství, nenávist k církvím, šlechtě, cizincům a bohatým lidem? A nakonec povýšenost k podřízeným a „předposranost“ směrem nahoru.

Naše společnost se po více než padesátiletém panství autoritativních režimů teprve učí svobodně dýchat – chápat svobodu ne snad jenom jako nutnost, ale jako hodnotu, bez níž degenerujeme a přes všechny divy techniky kráčíme zpět. Projevem tohoto stavu jsou také, ne-li především, ony velmi zastaralé konvence, k

publikováno: 3. 11. 2015