V naší době je politický projev a psaní především obhajobou neobhajitelného. Témata, jako je pokračování britské nadvlády v Indii, ruské čistky a deportace či shození atomové bomby na Japonsko, se vskutku dají obhajovat, ale pouze argumenty, které jsou pro většinu lidí příliš brutální, aby se s nimi smířili, a které se nesrovnávají s vyhlašovanými cíli politických stran. Politický jazyk tak většinou musí sestávat z eufemismů, odpovídání na otázku otázkou a z naprosté vágnosti. Bezbranné vesnice se bombardují z letadel, obyvatelstvo se vyžene do volné krajiny, dobytek postřílí z kulometu, chýše se zapálí zápalnými střelami: tomu se říká pacifikace. Miliony rolníků se připraví o půdu a pošlou na cestu jen s tím, co mohou unést: tomu se říká odsun obyvatelstva či