Samuel Shimon je irácký spisovatel, literární publicista, ale i rebel a uprchlík v jedné osobě. Potkávám ho v prosluněné listopadové ráno v Praze, kam přijel kvůli letošnímu Festivalu spisovatelů. Usměvavý a hovorný pán mi otevírá dveře rušné haly jednoho pražského hotelu, nabízí mi židli a kávu a chválí moji školní arabštinu. Útrapy, jimiž si prošel, se téměř nezapsaly do jeho žoviální povahy. Během svého vyprávění plynule přechází z angličtiny do arabštiny a francouzštiny, jeho mateřskou aramejštinu bohužel neovládám. A nezdráhá se mluvit o čemkoliv: o sobě, o hořkostech života na Blízkém východě a problémech arabské společnosti, ale i o naději. Co vás přimělo opustit Irák? Od dětství jsem miloval film. Tam, kde jsem vyrůstal, bylo kino, kde jsme měli možnost