Že je neutěšený stav naší krajiny především dědictvím násilně kolektivizace, kdy došlo k odtržení vlastníků půdy od jejich majetku a následné průmyslové devastaci venkova, na tom se dnes shoduje většina společnosti. Jen samotné konstatování ale naší krajině bez toho, aniž by společnost změnila svůj postoj ke stávajícím vlastníkům půdy, příliš nepomůže. Vzhledem k předlistopadovému i polistopadovému zaměření našeho zemědělství a lesnictví, které nahrává průmyslové zemědělské a lesnické produkci, nelze očekávat, že by se i pod tlakem zpřísněných podmínek pro zemědělské hospodaření přístup průmyslových zemědělských podniků ke krajině nějak zásadně měnil. Zvláště, když uvedené podmínky přes veřejné deklarace zas tak přísné nejsou. Ke zlepšení kvality půdy a zachování dostupnosti a zdrojů vody je totiž třeba udělat mnohem více. Například ministerstvem zemědělství