Krajina je slovo, které zní velice dávně, ale je to vlastně vynález docela nedávný. Archeolog Zdeněk Vašíček upozorňoval na to, že to, co my dnes obdivujeme jako krajinku nebo zátiší, případně biotop nebo třeba dominantu se dá doložit až snad u romantiků osmnáctého věku. Staří Římané možná hleděli na Alpy jako na velkou, nehostinnou a špatně schůdnou haldu kamení, neb se nedochoval záznam jejich obdivu k velehorám, ale ani k nížinám a moři. Dodnes se u Řeků jakož i v latině řekne krajina slovem TOPIA blízkým slovu pro místo tedy prostě topos – plac pro něco, co se tu má dít. Na polích se pracuje a v lesích loví, obojí je mimo město, tedy v nebezpečném a nepohodlném prostoru.

To my máme ke kraj

publikováno: 11. 7. 2016