O Janu Evangelistovi Purkyni jsem chtěl psát, a pravděpodobně už i psal, ale těmi věcmi si právě nikdy nejsem jist – a texty po sobě číst už nemohu – zbývá mi opravdu jen riziko redundancí a repeticí, jimž snad aspoň v jakési urputné snaze – a snad i především důrazu na věci opravdu současné – se mi daří poněkud vyhýbat, jinak ale nelze, právě s novou universitou (alma mater) to souvisí, k Masarykovi jsem míval a mám mnohá podezření, jakkoli úctyhodná i z veliké historické dálky je jeho osobnost, u J. E. Purkyně (1767-1869) jsem si byl vždycky jist, ten mi byl jasný od první chvíle, ve všem uvěřitelný, důvěryhodný, s širokým vpravdě vlasteneckým a hluboce duchovním záběrem, k tomuto