Z Jiřího Stránského, v těchto dnech pětaosmdesátiletého, si nejvíc vryjete do paměti oči. Je málo tak intenzívních pohledů, zkoumavých a zkoumajících, vzývajících smích téměř za každou cenu a v každé situaci. Možná proto, že viděly tolik neštěstí. Poznal lidskou velikost a lásku, stejně jako všechny odstíny člověčí malosti, syrové zbabělosti a zrady. Přežil nepřízeň osudu a dočkal se uznání.

Mohl by se uzavřít, ale stále žene sebe i ostatní k podávání svědectví a k upřímnosti ohlédnutí za komunistickou dobou ponížení. Má dva dobré důvody. Má svědomí, tedy povinnost k pravdě a nepokoře vůči bezpráví, a hlubokou lásku k této zemi. Muž se srdcem kovboje a skaut, dokonce nositel nejvyššího skautského vyznamenání Řádu Stříbrného vlka. Asi je to v rod

publikováno: 4. 9. 2016