Prstýnek sklouzl z prstu do potoka,
pro kousek zlata ta žalost přehluboká?
Prstýnek milého, to proň snad tolik pláče?
Co teprv slz bude nám tváře smáčet,
až umře maminka, jednou už napořád?
Až matka umře nám, kde budem slzy brát?

Anton vyskočil. Jak rád by uslyšel ještě jednou tu píseň zpívat jejím hlasem!
Bylo tak těsno v jeho komůrce.
Ovšemže nešel na půlnoční! Co by měl z českého kázání?
Musel však na čerstvý Boží vzduch, ven, ven, aby se neudusil. A před kostelními vraty může uslyšet varhany, jejichž zvuk mu vlastně tak trochu patří. Jeho otec přispěl velkou částkou na jejich pořízení.
Přitáhl si zimník úžeji k tělu, když vyšel do noci.
Mráz povolil a sníh lehký

publikováno: 30. 9. 2016