Když jsme s Pavlem Brázdou před rokem vymysleli název výstavy Začátky a konce, rovnou jsme jej označili římskou I. s tím, že všechny další výstavy se budou jmenovat stejně, jenom čísla budou pokračovat dál, kam až to vyjde. Spanilá brázda pokračuje číslem IV. Ocitáme se doslova mezi Pavlovými začátky a konci, obrazy visí, jak jde čas od XX. K XXI. století. Nepotřebují slov. Mluví samy. Od začátků až k těm koncům. Pavel zůstává hoministou i humanistou, až k vyčerpání tvoří svůj „pozemský surrealismus pro prosté lidi“. Dobral se svým způsobem podoby drsno-úsměvných mikropříběhů, prošpikovaných plátky pouťovosti. Zahlédnete dávné okouzlení brněnskými lunaparky 40. let. Jeho obrazy slouží podobně jako morality. Jsou podobné sdělováním úplně základních problémů člověka dávným knihám jako bibli