Dnes by se řeklo, vidíme konečně věci podobně. Po staletích růzností mezi městem, maloměstem a venkovem, mezi lidmi různých povolání žijem konečně v jednom světě. Venkovan i měšťák, movitější nebo chudší zasednou navečer ke stejnému večernímu menu před televizí (nic moc exkluzivního si ani za příplatek nepořídíte). Jedna je cola, brambůrky podobné, stejně se to v televizním rauši nepozná. Ráno i přes den ze stále běžících rádií v autech, úřadech, kavárnách, hospodách, dílnách a na lešeních vtírají zprávy a popík s reklamními štěky. Neustále se opakuje banalita – omezený výběr dělaný omezenými lidmi z výseče světa, kteří svou věc připravují pro kohokoli, tedy sami jsou pokud možno kdokoli. Přes celý den jsou témata společná, určená jen čtyřmi světo

publikováno: 23. 10. 2016