Člověk se nevzbouří vždy, když se mu vede špatně, ale když se vzbouří, tak se mu špatně vede vždycky. Lze se vzbouřit kvůli podvýživě (ale jen mírné, na opravdový hladomor se umírá). Nebo proti nespravedlnosti, anebo proti rafinovanosti zla. Když ti domů nakvartýrují rotu, tak to – přirozeně – může vést ke vzpouře, ale pokud ti ubytují jen jednoho jediného vojáčka, můžeš ho strpět léta. Vzpoura může vyhrát, ale nemůže osvobodit. To ovšem neznamená, že jakákoliv vzpoura je zbytečná nebo dokonce zhorší stávající poměry, jak rádi hlásají různí diktátoři. Oni sami se obvykle dostanou k moci právě díky vzpouře a děsně se bojí, že jejich fígl zopakují jiní. Pravdou je, že nestačí svrhnout diktátora, aby byla svržena diktatura. Není pravda,