Do nového roku, a nejen do něj, bychom podle mého názoru měli přát vše nejlepší všichni všem právě u vědomí dnešního světa, v němž je všechno propojeno nekonečnou sítí navzájem se podmiňujících vztahů a příčin - globalizace. Kdyby se mě však někdo zeptal, komu či jaké skupině lidí bych přál nejvíc, asi bych bez váhání řekl, že učitelům. Nebylo by to sice spravedlivé, ale stejně bych si na tom stál, a jen v argumentační nouzi bych se obhajoval, že mě k tomu přiměla či navedla sama ta otázka. Do argumentační nouze bych se ovšem hned tak nedostal. Jak mám ve zvyku, začal bych od Adama, v tomto případě od staročínských mudrců, kteří opakovaně dokázali společnost pozvednout. Pak bych se odvolal