Alexandr Lukašenko zas jednou pocítil, že stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Geografická poloha Běloruska mezi Evropskou unií a Ruskem skýtá na první pohled dobrou pozici pro lavírování mezi oběma kolosy, avšak to se velmi rychle může obrátit v nevýhodu, jako se to v poslední době děje právě „poslednímu diktátorovi v Evropě“. Lukašenko měl jednu ruku ponořenou v měšci fondu Východního partnerství EU a druhou nastavenou pod kohoutem ruského ropovodu. Jenže zlepšování vztahů s Evropou narušily alarmující případy porušování lidských práv a násilné zásahy proti opozici, nemluvě ani o Lukašenkově dědičném prezidentování, což mělo za následek přiškrcení evropských financí. Rusko, na druhou stranu, poskytovalo Bělorusku ropu za výhodné sazby, kterou pak vykutálený autoritář prodával za vyšší ceny především do Evropy a