Málo lidí udělalo pro českou kulturu v odporné době normalizace tolik, jako Karel Srp a Jazzová sekce. To by samo o sobě stačilo na krabici vyznamenání.
Rozpadla se však nečekaně sama a pouze z osobních důvodů už po návratu otce zakladatele Karla Srpa z vězení. Po listopadu 89 chtěl udržet paměť o jejím zázraku. Jenomže už o ní nikdo moc nestál, a ani jeho velmi zajímavá kniha masy čtenářů nenašla. Najednou byl sám – tak jako spousta bývalých disidentů či politických vězňů v nové době. Minulé utrpení není automatickou poukázkou na funkce, oslavnou úctu či doživotní odměny. Není ani lidsky možné žít dalších padesát let z toho, že jsem kdysi byl odvážný a na chvíli snad i vlivný. Karlu Srpovi to ocenění, bohužel, chybělo a zatrpkl. Marně se pokouš

publikováno: 5. 2. 2017