Musím uvážit, jakou roli přisoudíme duši člověka. Buď a nebo. Nastínil jsem to první, to buď. A nyní: a nebo. A nebo by byla věčná škoda duši člověka umenšovat, degradovat, dehonestovat, nadávat jí právě do fňuken. A spojovat ji po způsobu kralických překladatelů s hovadstvím. Vždyť se o ni v Písmu mluví, vždyť již přešla do vědomí a podvědomí lidí. Vždyť má své místo a svou váhu v českém jazyce i v jazycích ostatních. Když chceme říci něco upřímně, říkáme na mou duši. O nějakém člověku řekneme, že je oduševnělý, když se bojíme, říkáme, že ve mně byla malá dušička. Karel Jaromír Erben říká: tělo do hrobu přísluší, běda, kdo nedbal o duši, a Karel Kryl zpívá též zcela relevantně: