Svět se pro nás bezpochyby stal něčím víc než jen válkou. Objevily se nové cíle – neočekávané a normální, racionální i emocionální, takové, o kterých jsme dřív neměli ani tušení.

Mluvit o válce chtě-nechtě znamená ponořit se do hlubin mysli a dotknout se skrytého vědomí, kde sídlí onen smysl bezuzdné nepříčetnosti, kvůli kterému je člověk schopen zabít jiného člověka, vydá-li se těmto pudům napospas. Touha povznést se na chvíli na úroveň Boha a osobovat si právo nad lidskými osudy. Když dnes píši a čtu o válce, chtěla bych někdy psát nebo číst o člověku, který je šťasten, že nebyl schopen zabíjet. Zaměřil a nevystřelil, dostal do hledáčku cíl a zastavil se… Jenže čím častěji si člověk pouští televizi, tím častěji se stává barbarem. Už mě př

publikováno: 20. 3. 2017