Byl to vlastně umělec, který patrně nebyl jeho nepřítelem, umělec ve svém rozběhu za námětem, kdo vydal Sókrata svou nezbednou stylisací a přílišným zjednodušením jiného a plochého na pospas davu a davovému neporozumění. Tak se stalo, že byl Sókratés neprávem ztotožněn se sofisty, a umíral vlastně za viny těch, s nimiž bojoval. Jak ovšem Aristofanés mohl v roce 423 př. Kr., kdy zajistil komedií „Oblaka“ popularitu osobnosti Sókratovy v komické stylisaci, vědět, že bude za dvacet čtyři let jeho umělecká komposice nemyslícím davem a nemyslícími soudci bezděčně použita za jeden z popravčích nástrojů. Zjednodušeného Sókrata mohla ovšem zastihnout jenom vraždící hloupost. Důvodem k souzení a odsouzení bylo to, že se nehodil, jako se nehodili sofisté, že však byl „nejnebezpečnější“ svou