Po krátké pauze za Perestrojky, která se nesla v duchu lehkého flirtu vedení s uměleckými kruhy, byl kritický diskurz „avantgardy“ znovu úřady překlasifikován jako extremismus a jeho nositelé označeni za chuligány provokující konflikty a nenávist. Umělec se opět stal ztělesněním nemravnosti, hanobitelem národních hodnot, přisluhovačem nízkosti. Funkce výstavního sálu, muzea, vydavatelství nebo ministerstva je tedy jasná: odfiltrovávat nákazu a zabránit tak, aby se do společnosti dostaly bacily (nebo jak říká Nikita Michalkov „jed“) kritického umění. Ředitelé dotyčných institucí vyměnili tolerantní úsměvy za karabáč dozorčích. Zdalipak se ale může takový dozorce kamarádit se svým svěřencem, chodit k němu do ateliéru a nahlížet pod pokličky budoucích uměleckých děl? Ru�

publikováno: 24. 4. 2017