Nejsem tak silný, abych dlouhodobě odolával působení televize. Chrání mne strach z nákazy slovníkem, obsedantními tématy i spěchem. Můj přístup k této duševní pochoutce je tudíž omezen návštěvami veřejných místností vyzbrojených obrazovkou. I tak se ke mně občas dostanou vybrané kousky. Nedávno mne zaujala zprávička o mladé Angličance, která podala žalobu na majitele loterie, v níž dotyčná před čtyřmi lety vyhrála něco přes milion liber. Důvod? Záludná lotýnka se nepostarala o náležitou správu jejího majetku a ona jest zoufalou, neb na mizině. V reportáži se mihla výherkyně, jinak řečeno ideál globalizované ženské krásy: ňadra zpevněná silikonem, operativně zúhledněná tvář s uměle oteklými rty, silueta učiněná neodolatelnou liposukcí, lipolýzou i lipomodelací, účes angloamerického střihu, paže zkrášlené kérkou, to vše zabaleno do