Jednou z mnoha věcí, kterou člověku bolševik znechutil, bylo lidové umění – kašírovaně radostná venkovská selanka, založená od slova „umět se“, tedy prostituovat, což měl být podle dobové teologie zdroj všehomíra: svět měl dojít spásy skrze nezkažený lid. Jaroslav Blažek tuto spasitelskou kletbu nad lidovým uměním bezezbytku zlomil. Z jeho „folklórních“ obrazů na nás nejuchá idiot, z kterého se člověku už jen od pohledu dělalo šoufl, ale hledí na nás strnulé tváře bohů a bohyň, které tu jsou od počátku věků – zírají na nás, skrz nás, přes nás, za nás stejně strnule a nehybně, jako tváře bohů ze svatyň prastarých jihoamerických indiánských kultur.

Blažkův krojovaný jezdec se vznáší v prostoru jako mořský koník v

publikováno: 4. 6. 2017