Ti, kteří se za každou cenu snaží vměstnat Emmanuela Macrona do některé kolonky pravolevého spektra politiky, bývají pravidelně překvapeni jeho kroky, které jako by svědčily o tom, že nový francouzský prezident je pravým opakem toho, kam se ho snažili zařadit.

Mezi levicovými autory bylo například dlouho oblíbené, prohlašovat Macrona za jakéhosi „maskovaného“ přívržence thatcherismu a neoliberála „s lidskou tváří“.

Čím se Margaret Thatcher snad nejsilněji nechvalně zapsala do paměti Britů? Privatizací loděnic, která nakonec vedla k jejich uzavření vzhledem k neschopnosti čelit (především) korejské a čínské konkurenci.

Macronova vláda naopak