Gangsterismus osvíceného vůdce hnutí nespokojených, ale jinak veskrze poddajných, občanů vychází na světlo ve stále obludnějších proporcích. Likvidování konkurence všemocného holdingu pomocí státních složek se už ani nedá nazvat veřejným tajemstvím. Ono to totiž zkrátka vůbec tajemství není. Jestliže je ale o zaměstnancích finanční správy řeč jako o „našich", kteří na někoho „klekli", pak je na místě ještě řada otázek. Například, pro koho vlastně pracovali tito státní zaměstnanci? Pro stát, nebo pro někdejšího ministra? A kdo jim přitom vyplácel mzdu? Byl to ten, jehož zájmy prosazovali, nebo jsme to byli my ostatní, kteří narozdíl od oligarchů musíme živit stát? Nebo: kdo je proboha ochoten někoho takového navíc ještě volit? Anonymně, i bez obav z postihu? To jsou záhady, které rozum