Lodí intelektuálů

V zatěžkávací zkoušce komunismem neobstála žádná země, žádná třída, žádná sociální vrstva, žádná profese. Panování hydry názorně předvedlo omezenou váhu politického uspořádání, historie i náboženství. Úroveň školství v jednotlivých zemích neměla pražádný vliv, mezi komunistickými pohlaváry se najde řada absolventů elitních škol. Počet duchovních, kteří se spustili s novým režimem, je podobný u učitelů, právníků, techniků nebo lékařů. Přesto si jedna skupina vyžaduje zvýšenou pozornost: jsou to intelektuálové. Pojem zrozený za Dreyfusovy aféry původně znamenal duševně pracující ochotné se vyjadřovat k životě polis. Od té doby byl patřičně zatemněn a překroucen. Díky svým ctitelům i nepřátelům se intelektuálové stali kategorií obdobně morálně neurčitou jako třeba uprchlíci, měšťané nebo sedláci. Ačkoli netvoří homogenní skupinu, vzbuzují reakce sahající od snobské fascinace až po křupanskou averzi. Toto rámcové zařazení nikterak nesouvisí ani s lidskými kvalitami, ani s inteligencí. Akademik může být naprosto stejný vykonavač rutinních úkonů výměnou za oběživo jako dělník u pásu nebo kopáč. Mezi intelektuály lze nalézt zástupce všech lidských sklonů a jejich kombinací podobně jako mezi vojáky. Bezcharakterní svině, stejně jako fanatiky ochotné zemřít pro víru, obětavé dříče jako oportunisty, nebezpečně rafinované svůdce jako nestydaté plagiátory, exhibicionisty jako úzkostlivé introverty, mučedníky jako skryté sadisty. Vzhlížet k intelektuálům nebo jimi opovrhovat jsou pouze dva odlišné projevy téže touhy po pevném bodu ve světě, jenž se dal do pohybu. Spisovatel, básník, myslitel, inženýr, vědec, kádrovák, politruk – nakonec zbývá pouze konkrétní člověk vystavený dobovým vlivům.

Hydra, sama výplod intelektuálů, udržovala s intelektuály komplikované vztahy. Nenávist k vzdělancům pramení z povahy učení, které postavilo na piedestal abstraktního proletáře. Hnutí vybudované na třídní nenávisti, nevyhnutelně vedlo k ponižování těch, kdo se nemohli vykázat mozoly. Ačkoli humanistické vzdělance hydra programově nesnášela jako představitele starého režimu, potřebovala je nejen k vytváření programů a teorií, vábení oveček, ospravedlnění své existence, výkonů nezbytných k uchvácení a udržení moci i dozoru nad populací, ale také k výzkumu a propagandě. Dokonce i technická inteligence se ukázala být nepostradatelná k řízení podniků. Prachsprostá závist se v převleku boje za sociální spravedlnost proměnila v ničivou zbraň. Dokud Lenin lelkoval v Curychu, hrozba, kterou ztělesňoval, byla zanedbatelná. Hydra ze sebe setřásla kámen, který na ni Héraklés uvalil, v době novin, pověst o ní se šířila ve zlatém věku rozhlasu, zpět do bažiny byla zahnána až v době televize. Lenin a jeho soudruzi dovedli Marxovu teorii do logických důsledků. Ukázkou jejich oprávněného strachu z kultury jsou takzvané lodě filosofů. Roku 1922 byly na přímý příkaz Lenina vystrojeny lodě Haken a Preussen, na jejichž palubu byli vysazeno 168 a 228 nepohodlných vzdělanců. Trocký si při této příležitosti posteskl, že nemá důvod je postřílet. V roce 1923 akce pokračovala vlakem do Rigy, lodí z Oděsy do Konstantinopole…. V následujícím období už teoretici dodali důvody k fyzické likvidaci.

Jeden postřeh nutno vytknout před závorku: vždy a všude se vyskytly jasnozřivé bytosti, které před komunismem varovaly. Tvorové, kteří nepotřebují být protaženi mlýnkem na maso, aby pochopili podstatu učení hlásajícího nenávist, se našli všude, ale bylo jejich zoufale málo, zhruba tolik, kolik spravedlivých žádal Hospodin, aby ušetřil Sodomu. Řeč není o ideových nepřátelích, ale o prozíravých lidech, kteří pochopili, že programy diktátorů je povinností brát vážně. Pro ilustraci oč je důležitější osobnost než původ nebo politické přesvědčení je možné uvést demokrata Karel Čapka, tuláka Panait Istratiho, socialistu George Orwella nebo aristokrata Bertranda Russella. Odpůrci běh dějin nezměnili, ale předvedli, co bylo v lidských silách. Postavy, které na vějičku neusedli, jsou stejně nebezpečné jako vojáci wehrmachtu, kteří odmítli pohodlnou službu v koncentračních táborech a raději šli na frontu. Je jich málo, ale jsou, čímž vyvracejí chiméru nevyhnutelnosti, na níž se spolupachatelé tak rádi vymlouvají. Jejich příklad je přitěžující okolností, protože dokázali, že vědět bylo možné. Tvorové, kteří se vzepřeli a odmítli sloužit i za cenu trestu a exkomunikace se opět našli ve všech třídách, ve všech vrstvách, ve všech profesích. Zasloužili by si pomníček, protože vlastní existencí vyvracejí Marxovu tezi o třídní determinaci. Třídní boj je průhledný nesmysl, demarkační čára leží v hloubi duše a v labyrintu podvědomí, k němuž vede cesta pouze rozsáhlým studiem a namáhavou introspekcí. K dalším objevům, za něž hydře vděčíme, je zjištění, že člověk neunese představu, že by mohl být považován za zmetka – rozum je báječný nástroj k výrobě omluv. Málokomu se chce připustit, že oním hlupákem, demagogem, fanatikem, kariéristou, prospěchářem, kriplem, práskačem nebo prachsprostým kolaborantem by mohl být právě on. Být považován za spolupachatele, je pro mnoho bývalých členů strany tak nesnesitelné, že produkují výmluvy tempem, které by jim Stachanov mohl závidět. Když se řeč stočí na hanebnosti komunismu, vystavují se nebezpečí, že budou obviněni ze spoluviny, což unesou pouze bílé vrány. Kde se nedaří natírat na růžovo, tam je pořád možné sáhnout po osvědčené relativizaci a svalování odpovědnosti na dobu. Komunismus tak umožňuje zahlédnout jednu z možností fungování lidského mozku. Schopnost vytvářet neuskutečnitelné utopie, plodit životu nebezpečné teorie, vymýšlet argumenty, spřádat komploty, obhajovat neobhajitelné, obviňovat oběti, vymýšlet tresty a ospravedlňovat zločiny je srovnatelná pouze se schopností vymýšlet způsoby sebeobrany.

(pokračování brzy)

publikováno: 1. 9. 2017

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …

Stát jako věřitel poslední instance

Významný ekonomický expert uvádí v rozhovoru pro HN: Stát musí hrát roli věřitele poslední instance, a ne …

Dáme si práci se zvláštnostmi světa, nebo bude po nás?

Světu dominují děje extrémní, neznámé a velmi nepravděpodobné a přes rozkvět lidského poznání bude budoucnost …

Hamáček to zařídí! Muži v červeném si nenechají házet klacky…

Muž v červeném svetru – Hamáček – se zjevil, podobně jako kdysi Gross v maskáčích, a už …

Itálie a celá západní Evropa je hloupá? My a Čína jsme chytří?

Zatímco si natahujeme roušky a podrobujeme se vládním nařízením, která jsou nám nemilá (ale chceme …

Historička Eva Broklová a československá demokracie

Na prahu jednoho z nejdramatičtějších týdnů naší novodobé historie, 10. března 2020, zemřela v Praze přední historička …