Všechna úspěšná náboženství se prosadila a udržela hlavně proto, že lidem přinášela naději na lepší život. Naši dávní předkové žili trvale v menším nebo větším napětí, neboť jednak museli neustále zápasit o přežití, jednak na ně působily přírodní síly, kterým nebyli schopni vzdorovat a které si neuměli vysvětlit. Jelikož se to přímo dotýkalo jejich životů, naplňovalo je to těmi nejsilnějšími emocemi. Ty potom promítali do náboženství, která se de facto stala prvními psychoterapiemi. Náboženství též ‚vysvětlovala‘, byť neúplně, zkresleně a mnohdy přímo nepravdivě. Člověku však přesto přinášela pocit jistoty, osvobozovala ho od tíživých pocitů, vyjasňovala mu mysl a dodávala mu sebevědomí. Protože si svět neuměl vysvětlit, měl silnou potřebu věřit v to, co se mu předkládalo a cele se náboženstvím