Tvorové, pro něž se ujal název „reformní komunisté“, stojí za povšimnutí proto, že měli značný podíl na tvorbě veřejného mínění v době po kultu osobnosti. Vývoj ideálem opilých podává plastický portrét idealistů různých proveniencí. Nářky nad tím, že byli podvedeni, sice dávají smysl pouze jim samotným a líčení jejich intelektuálního zrání bývají časem úmorné. Přesto stojí za to naslouchat. Příběhy duševních pracovníků z východu tvoří z valné části směs líbezných protikladů. Není obtížné zaslechnout pod nářky a výmluvami touhu po akademických titulech a společenském postavení, jež je se vzděláním tradičně spojováno. Tradiční privilegia této společenské vrstvy kupodivu nezmizela, pouze vlastnosti nezbytné k duševní práci se vytratily beze stopy. Zrodila se kasta akademiků, profesorů, docentů, učitelů a dalších učenců, kteří za