Kancléřka si znovu přečetla tajnou depeši, poté stránky v počítači zavřela, unaveně se protáhla a přešla k oknu. V Berlíně pršelo. Hm, tak Babiš! Proletělo jí hlavou a podívala se východním směrem, tam někam k šedivému horizontu, kde se táhly z kancléřství neviditelné Erzgebirge. Mein Gott, co se tam zase děje? Položila si otázku a současně zalistovala v paměti. Do Bruselu už jezdila dvanáct let, ja, ja. Nato svraštila obočí, což její blízcí vždy chápali jako výstražný signál: nerušit, přemýšlím!

Toho prvního, co od nich poslali, jsem nezažila, vstoupili do Unie přece ještě za Gerharda. Oh ja, recht. Nedělal on pak komisaře, když mu jeho strana vyslovila nedůvěru? Takový menší brýlatý, v Bruselu pořád nazvedával koberce, jestl